Porušují zaběhnuté, to, nač jsme zvyklí; v mnoha ohledech jsou výjimeční. Jedna z mála skupin, co je s první deskou max. úspěšná – aby měla debutující kapela v jednom z hlavních časů hlavní pódium na Glastonbury, není dneska běžné – a s dalšími se většině ztratí z omezeného mainstreamového výhledu. Nezbláznili se; jako by hudbu brali pořád stejně, jako když s ní začali: neřekli si: takže teď jsme si docela vydělali, tak není důvod nechtít víc… Fleet Foxes, nejvousatější účastníci velkých hitparád, nejluxusnější položka současného katalogu alternativou milovaného labelu Sub Pop; nejslavnější obyvatelé Seattlu – pánové, co z nudného vidlákova dělají vidlákov, kde tvoří nenudní a kreativní lidé. Už dva roky je hlavním proudem hudby z blogů psychedelická, rozostřená, kytarová hudba flákačů ztracených na svých bezstarostných plážích – je to už dva roky a něco, co Fleet Foxes debutovali. Připišme Fleet Foxes zásluhy za to, že každá třetí americká kapela s hypnotizovanými výrazy oživuje Syda Barretta, staré věci Neila Younga, Kinks, Grahama Nashe a Love. Nikdo krom nich – ne že by to byl problém – nedokázal vystoupat ze sklepa – a hrát svoje zamilované 60s širokému publiku; Mumford & Sons nejsou jejich parťáci, neboť invence, již mají na jednu hvězdičku z pěti, je nutné kritérium. U Fleet Foxes nevypovídá úspěch o egu a touhách, ale o talentu.
Druhá deska vyjde v květnu. Ale protože jaro je už tady, internetové blogy ji nabízí už teď; stáhněte si to, dejte si to do sluchátek a s přivřenými víčky vyrazte do parků nebo – pokud nejste z venkova – vezměte bus a vyražte za město trénovat soulad s přírodou. Moc se toho u Fleet Foxes nemění. Nic extra nevymýšleli – nucený posun ne, přirozený a pozvolna se táhnoucí vývoj. S debutem budou srovnávat všichni. Méně budování atmosféry snění, méně sentimentu; větší důraz na písničku, větší chuť stát na zemi (ale i tak je kontakt s realitou pouze naznačený, stále jsou ve svých samostatných psychedelických světech). Nejde tvrdit, že by si něčím ze jmenovaného uškodili. Už nebudou exotickým lákadlem, za kterým půjde každý ze zvědavosti. Scéna si zvykla a) na ně, b) na hudbu, jako jsou oni. Nestanou se ani jak mainstreamem, tak blogery odhozenou hračkou na jednu sezónu. Pořád bude hodně lidí, které bude zajímat, jak se jejich pohled na Love a spol. posouvá (jejich znalosti jsou tak velké a inspirativní, že si velké časopisy od nich nechávají kompilovat tematické mixy – třeba si myslíte, že znáte všechno a zjistíte, že neznáte nic, aneb Vím, že nic nevím).