Bože, dyť dnes každý s trochou angliny a připojením k síti může blokovat dokonce i sám sebe. A při ranním kakání se vhalucinovat na posty správce, školníka, šéfredaktora a majitele (all in one) Music Expressu.

Připomíná mi tím, Bendži Nightingale majitele elpíček z konce 80tých / přehoupnuvší se new-czechmajitele cédéček na ryzím začátku let 90tých, co si pletli (ti první) vlastní význam s významností zelináře, taxikáře, veksláka za totáče / své trapně upiplané názory (ti druzí) s úvahou domněle světového formátu.

V době Lidových Milicí a spol. existoval ještě další typus: a to chlapík, většinou uhrovitý, pohybů neohrabaných, tanečních kroků až medvídkovitých, který tenkrát, za zlatých časů komoušských, nosíval své poklady na tzv. Čaje o páté, tzv. Netaneční diskotéky, kde vždy, před stisknutím gombíku, hovořil k publiku fájf mynyc o té které skladbě stylem Pambua (zatímco mu za stolečkem mezi stehýnky duřel dýdžej Pinďa).

Tak trochu jako za pionýrů, a věru jako v dobách socialistického provazu mládeže. Je vidět, a to je very good, že Zombie se vrací, a rád czech made.