Na český mainstream si rádi stěžujeme; že je nudný, nevkusný, že ho nezajímá kvalita, ale jenom to, jak se to všechno prodá. Jeho obhájci rádi povídají, že tady máme jen malý trh, že alternativní hudbu tady poslouchá sice méně lidí na počet, ale ne na procenta. Nechci působit naivně zaláskovaný do Anglie nebo Ameriky a jejich scén, ale poslední týdny ukázaly, že žijeme pořád v jiných kulturních světech. Před měsícem vyšla nová deska portlandské skupiny – takový vzletný folkrock, ale pořád žádná Tailor Swift, kdyby nebyla country – a dostala se na první místo komerční hitparády Billboard; podobná situace, jako kdyby novinka WWW byla u nás alespoň v první pětce. Můžete se tomu smát a říkat, že to je náhoda, podle které se nedají vynášet soudy. Před čtrnácti dny s novými písničkami přišel Sam Beam – stage name pro kapelu Iron & Wine -, folkař, písničkář s vousy skoro až na prsa, stejně jako Decemberists pocházející z nezávislé scény, který si ve stejném žebříčku zabral druhé místo; na to první mu chybělo zhruba tisíc prodaných nosičů. Tyto dva případy nejsou ojedinělé. V loňském roce bychom podobných nasbírali kolem desítky. V Česku něco takového bohužel není ani ojedinělé; něco takového vůbec neznáme.
V neděli se udílely Grammy, známé ceny nejtvrdšího businessu. Zajímavější než selhání globálního miláčka a antikrista v jednom Lady Gaga je, že hlavní cenu dostali Arcade Fire, kanadská kapela, kterou ještě nic nepřinutilo odejít z indie labelu a podepsat se nějaké globální korporaci. Poprvé od roku 2004 se stalo, že se akademie shodla s hudebními kritiky; před sedmi lety takhle jásali Outkast a jejich fanoušci. Podobný scénář u podobných cen v Česku – u nechvalně známého Anděla – není možný už kvůli nominacím; můžete si vsadit, že nejvíce sošek posbírají Nightwork. Ceny, žebříčky a další ukazatele nejsou to důležité – důležité je to, co reflektují, to, o čem vypovídají; to, že v Česku mainstream opravdu není stejně lidový jako jinde ve světě. Pokud by po mně někdo chtěl další argument, tak bych byl nucen konstatovat, že mimo jiné pořád, v roce 2011, není v tuzemsku jediný velký hudební festival, za který by nebylo nutné se stydět. Neřekl jsem vám nic objevného. Ale po událostech posledního měsíce bylo na místě si pár fakt pro osvěžení mysli připomenout.