Liam Gallagher – dříve frontman Oasis, dneska Beady Eye; jak za chvíli uvidíte, na jménu kapely v tomhle případě vůbec nezáleží – byl vždycky oblíbenou cirkusovou atrakcí. Všemu, co udělal, jste se přirozeně smáli. Měl štěstí, že zpíval v populární, v jedné z největších kapel na světě. Díky tomu jste se smáli tomu, co udělal a ne jemu. Hvězdu z něj udělaly hlavně dva faktory, talent mezi nimi nebyl. Za prvé: britský Beatles komplex; snaha vyrovnat se s odchodem kultu milováním jeho kopií. Za druhé: jeho bratr Noel, který skoro všechny skladby té slavné kapely psal, často Liamovi předzpívával melodické linky. V Oasis se tak po Liamovi vůbec nic nechtělo: jenom, aby se tvářil cool, zpíval a občas urážel okolí; aby byl rock’n’rollová hvězda.
Před necelými dvěma roky po sobě bratia hodili kytarami a bylo po Oasis. Liam ale řekl, že bude pokračovat. S výsledkem jeho touhy, chuti a ega se můžeme konfrontovat právě teď; debut Beady Eye vyšel dva dny zpátky. Chtělo by se prohlásit, že je krásným příkladem absolutní rezignace na hudbu jako výstup libovolného kreativního procesu; tak nějak ty písničky působí a takové pocity vyvolávají u někoho, kdo hudbu nejen poslouchá, ale taky o ní přemýšlí. Ale tady by to byl irelevantní soud. Takhle se roky nadávalo na Oasis – můžeme to dělat stále, pořád dál, ale budeme se pohybovat na ploše, že po jedné blbé kapele přišla další blbá kapela.
Kontext pro hodnocení písniček Beady Eye jsou právě alba Oasis. Pusťte si všechny ty desky za sebou: měli byste dojít k tomu, že Beady Eye budou hrát vyrovnaný zápas s nejhorším albem Oasis z roku 2000; od zbytku, to je dohromady šest desek, prohrají buď KO, nebo pouze na body. Možná vás bude zajímat, v čem je to horší než Oasis. Chybí Noel Gallagher, jeho plagiátorství je a bylo elegantní, ne buranské jako Liamovo; nejde jen o písničky jako takové, ale o schopnost je nahrát, aranžovat, produkovat, aby nebyly pouze tribute. Možná vás bude zajímat, jestli to je v něčem jiném. Je zde snaha o větší energii, uvolněnost, chuť být víc rock’n’roll, větší špína.
Takže asi nic. Leda, že byste chtěli slyšet pár současných a nepřekvapivých rip-off Beatles, Rolling Stones, Eltona Johna, Little Richarda. Ale připomínat si historii umíme jinak – stejně jako si najdeme lepší důvod zadupat si nožkou než Beady Eye. Vlastně to není zklamání: něco jiného krom Liamovy holky čekal málokdo. Ale napsat to až po vydání té desky je věc slušnosti a takto, dát mu šanci ukázat, že není tak blbej, jak si každý myslel. Jedním ze členů Beady Eye je Andy Bell. Ten měl začátkem 90s skvělou kapelu Ride. Teď vyšla reedice jejich nejlepší desky Nowhere. To je doporučení.