Reklama
 
Blog | Benjamin Slavík

Dandy na odpis

Vyprávění jedné pohádky se smutným koncem.

Budu vám vyprávět příběh jednoho anglického muzikanta. Od konce devadesátých let do roku 2004 Carl Barat zpíval a hrál v kapele, ve které vždycky chtějí hrát kluci, co poslouchají rock’n’roll. Britská média a publikum z The Libertines udělali modlu, ikonu, legendu kalibru The Clash rychleji, než to běžně dělají.

Sex, drugs a rock’n‘ roll je trapné a nudné klišé, ale na tuhle kapelu s klidným svědomím aplikovatelné. V Libertines hrál Barat se svým kamarádem Peterem Dohertym (jeden z nejznámějších feťáků britského showbusinessu tady a teď. Je známý také tím, že chodil s Kate Moss a maloval obrazy vlastní krví. Romantičtí hudební publicisté o jejich vztahu rádi psali jako o verlainovsko-rimbaudovském přátelství miluju tě/nenávidím tě.

The Libertines ve svém divokém tempu zvládli dvě výborná alba, druhé vydali jako už v podstatě neexistující kapela. Oba jejich členové po rozpadu skvělé výchozí pozice – jejich britské publikum je milovalo.

Reklama

O Dohertym tento článek není.

Carl rozjel novou kapelu Dirty Pretty Things, která na první desce zněla jako Libertines bez Dohertyho a na druhé jako skupina bezradných chlápků, co si snaží vzpomenout, jak se hraje rock’n’roll. K té druhé nebylo ani pořádné tour.

Barat kapelu rozpustil – chtěl si ujasnit, co dělat. Došel k tomu, že nejlepší bude sólová dráha, jejíž debut vyšel minulý týden. Nejzábavnější věc, jež je s ním spojená, je pár týdnů starý článek NME, kde Barat komentuje jednu písničku po druhé. Padají jména jako Serge Gainsbourg, Bob Dylan, Portishead nebo Belle and Sebastian.

Jedna z věcí, kterou Carl vždycky vynikal, bylo, že měl dobrý vkus. To album ale zní, jako kdyby třeba Martin Chodúr chtěl mít desku, co bude občas znít jako výše jmenovaní. Skladby jsou blíže než libovolné americké nebo britské produkci za posledních dvacet let československému normalizačnímu popu.

Ani na zamilované Brity to už nestačí. První týden ho v hitparádě poslali dvě místa pod první padesátku. Tak špatně se mu ještě nevedlo. Poslední rána, na kterou se můžeme těšit, je obnovení The Libertines. Částečně to proběhlo letošní léto, když si pro peníze zahráli na pár festivalech. Až za rok vydají nové album, všem asi dojde, že je na čase si jednu legendu škrtnout.