Neustálý technologický pokrok mění rozložení sil na trhu, neustále… Zástupci tradičních hodnot přecházejí do pozic nepotřebné veteše po babičce nebo minimálně symbolů minulosti k vystavení na poličce; nevyhodíte je jenom z nostalgie. Zajímavá souvislost je ale, že zastaralé subjekty minority přijímají za módní doplňky; posun z okraje dál není často utopickým snem, ale skutečně probíhá.
Je to fetiš a možnost se odlišit; hlavně v konstelaci, když jako máloco letí, vyzobávat si z minulosti zapomenuté, ale historicky o něčem vypovídající elementy: věc, po které pes neštěkne, je tak předmětem trendu, v hudbě, filmu, módě; béčková estetika baví. Při aktuální vlně špinavé elektroniky je dobré znát Suicide Alana Vegy. Při návratu kytar kolem 2001 s newyorskou skupinou The Strokes se každý erudovaný chlubil, že Marquee Moon – rok 1977 – od Television sám slyšel…
Nedávno korporace SONY oznámila, že po jednatřiceti letech – od července 1979 – přestává vyrábět kazetové WALKMANY (později bylo doplněno, že pouze v Japonsku: produkce tedy není úplně ukončena, jen výrazně omezena). Pro většinu se nic neděje: těžko si představit, že si ho dneska zajdete koupit, abyste si na něm pouštěli nová alba; ale budete-li se účastnit vintage přehlídky, možná ze starých šuplíků vyhrabete ten, který jste zahodili kvůli jinému digitálnímu.
Právě SONY si u řady svých moderních digitálních stroječků na přehrávání muziky a chytání rozhlasových frekvencí do kapsy nechala název walkman, jež v popiscích aktuálních produktů jenom specifikovala: např. MD Walkman, který přehrává minidisky. Jejich manageři věděli, že mít walkman je lifestyle, technologie se mu teda podřídí. Co na tom, že všechny stejně převálcoval Apple s ipodama.
Není to dlouho, kdy byl vinyl brán za artefakt na úrovni psacího stroje: je to hezké, ale vlastně k ničemu, zabírá to místo a musí se z toho jednou týdně utřít prach. V posledních letech jeho obliba zase roste a mít ho už není poznávacím znakem a charakteristikou úzkých komunit. Klasická LP nedávají do výroby jenom nezávislí interpreti, ale i mainstream cítí, že se bez něj neobejde. Brzy se dočkáme, že na soupiskách prodejnosti jednotlivých formátů budou na prvním místě placené downloady a za nimi vinyly. Minulá věta není nadsázka.
Jedna z posledních tendencí je vydávání – čímž se vracíme k poznámce o kapesních WALKMANECH – hudebních nahrávek na kazetách, zase se vám může stát, že se vám páska vymotá, zpřetrhá a o muziku přijdete (ale spíše využijete přiložený link k legálnímu stažení). Jsou komunity a labely, které jiná média – teda kromě internetu – nepoužívají. Reflexi tohoto můžeme najít také doma. Ambientní elektronický zasněný pokojový projekt dné takhle letos na jaře poslal ven několik minut hudby a šumu (jeho vydavatel se inspiroval ve Švédsku).
Není to záležitost věčnosti, kdy nebude frajeřina mít např. Daydream Nation od Sonic Youth ne na velkém vinylu, ale na malé kazetě.