Reklama
 
Blog | Benjamin Slavík

Nejhorší Woody Allen

Po několika dobrých filmech americký režisér Woody Allen šlápl hodně vedle.

Pokud má někdo rád Woody Allena za jeho minulost, posledních pět let – filmy: Matchpoint, Sólokapr, Kasandřin sen, Vicky Christina Barcelona, Užívej si, co to jde –  na tom nebyl nucen cokoliv měnit. Nic nového se od něj nedozvěděl, nebylo k vidění nic, co by nešlo vidět někdy předtím, ale magie se nerozhodla nikam odejít. Většinou jste byli baveni: milostnými trojúhelníky, tím, že starý pán chce mladou holku, často byl někdo z dotyčných mužů umělcem a žena (nebo ženy) jím byly natolik fascinovány, až jejich racionalita oslepla; všemi jeho obsesemi. Ty byly pouze přeskupovány do různých modifikací; a nepůsobily to tak, jako když zavedená rocková/popová kapela najde svůj styl a střeží ho před sebemenším progresem. Působí to spíš tak, že někdo umí být pořád čerstvý, a když si s ním dáte práci, najdete linii, již se vyplatí sledovat a necítí se deja-vu. Takhle třeba posloucháme poslední alba Boba Dylana…

Poslední film Potkáš muže svých snů (anglicky: You Will Meet a Tall Dark Stranger) je jednou z nejhorších věcí, která Woodyho Allena a jeho diváky potkala. Něco jako nedodělaná česko-slovenská televizní inscenace, kde hraje Naomi Watts, Anthony Hopkins a Antonio Banderas. Příběhy a osudy jsou načrtnuté volně a rozklepanou rukou – jedno manželství se rozpadá, druhé na poslední chvíli ani nevznikne, stařík při penězích řádí s prostitutkou, jeden mladší pán se cítí být velkým spisovatelem, ale vedení vydavatelství si myslí něco jiného a donutí ho, aby okradl kamaráda, co umírá a doma v notebooku má skvělý román, který ještě nikdo nečetl. Rád bych předchozí souvětí někam rozvíjel, ale film mi to nedovolil, nechal je v pozici holých archetypů a protože jim neumožnil vlastní život, tak až šablonovitých klišé. Ta rozklepaná ruka totiž bohužel nesleduje žádný cíl, ani nejde oklikou, ale nejkratší cestou: k tomu, aby řekla, že v žádném věku při hledání štěstí neděláme ústupy a že bláznivá rozhodnutí nesouvisí s věkem, ale žárem, který buď je nebo není vyhaslý. Píše zápletky, které, kdyby se dopracovaly, by fungovaly v sitcomu.

Ke klasickému Woody Allenovi tady chybí přesah – přesah kamkoliv.

Reklama