Minulý týden média a sociální sítě trefila zpráva, že v březnu si do Prahy přijede zahrát kapela Hurts; britská dvojka, díky které termín synthpop poslední týdny měsíce vadí nebo oslavuje zase více lidí. Mají rádi osmdesátá léta: hudebně, vizuálně, kompletně. Pro podobné skupiny má angličtina jedno slovo, jež je popíše lépe než jakékoliv vysvětlující komplikované větné kostrukce. Cheesy = elegantní, prima, módní. Teď varianty, co budou zajímat nás: cheesy = kýčovitý, laciný, vlezlý. Když na vás někdo zařve „cheesit!“, je to jako by na vás houknul „pozor, bacha“. Hurts jsou produktem, co si přišli pro vaše peníze. Oni a jejich producent vědí, jaký zvuk a jak výrazná musí být melodičnost, aby to vonělo většinovému spotřebiteli. Nic proti, ale asi by bylo dobré to vědět.
Tenhle článek tady není proto, abysme si řekli, že v Praze bude v březnu hrát jedna hrozná populární skupina. Jenom si předložíme k jejich poslechu tři alternativy. Aby bylo vidět, že synthpop stále není naprosto zdiskreditován a dá se řešit jako seriózní styl, jež může něco nabídnout.
Twin Shadow je pán, o kterém se už dlouho baví blogeři jako o někom, kdo zvládá mít hity a k tomu vlastní nápady. V tomhle případě mluví pravdu. Frank (just Frank) a Automelodi jsou dvě nové skupiny newyorského nezávislého labelu Wierd Records. Po jednom poslechu nic, bez čeho by se člověk neobešel, ale na dojem, že je estetika prvních alb New Order zajímá, chtějí se v ní přehrabovat a hledat, co všechno jim může nabídnout, to stačí. Právě tohle zkoumaní a objevování je na poslech více vzrušující, dráždivější než vycizelovaně vyprodukované hity, co zalezou do hlavy.
Mimochodem: Hurts budou v Praze hrát 13.3., to je skoro za půl roku. Vsaďte se, že už budou z módy.