Není rozdíl sledovat většinu českých festů intenzivně a jen tak po očku. Není rozdíl, jestli si na ně zajedete jednou nebo čtyřikrát po sobě. Vždycky se vracíte s tím samým (pozitivním, nebo negativním). Dramaturgové rok za rokem strkají svou dramaturgii do kopírek. Na letiště vozí velká jména nahrávající pořád stejná alba (a doplňují je deseti z patnácti českých kapel, které letos vydaly novou desku). Není to ale jediná varianta, jak trávit v outdoor prostředí čas s živou hudbou. Můžete si dát pravý opak. Creepy Teepee proběhne podruhé na nádvoří Jezuitské koleje v Kutné Hoře s kapelami, co jsou aktuální. To by ale možná bylo málo. Přijedete tam a před očima budete mít trendy, o kterých mluví zatím jenom blogeři: reinkarnace synth-popu (temného, ne lehko prodejného); scéna snivé elektroniky chillwave (vybíráte-li si hudbu k poslouchání dle ročních období, mohli by se vám třeba Toro Y Moi nebo Memoryhouse hodit); různé variace na umělecký hluk. Labely jako Sub Pop, In The Red, Car Park Records, Dead Ocens, Woodsist nebo Not Not Fun sledovači nezávislé scény znají. Úplně zkrátka nepřišla česká scéna. Zabookovaná byla skupina My Dead Cat, co na sebe vedle zahraničních jmen nemile upozorní; na skupiny, co by to samé udělaly mile, bylo zapomenuto. Cíl není udělat pro tuzemsko exkluzivní festival, ale akci, co by vedle jiných evropských nebo amerických festivalů nezávislé scény nedělala ostudu. Koncepci má na triku promotérská skupina am180collective, která přes rok vozí podobně relevantní jména pražskému publiku do malých klubů (a bohužel má v plánu s tím na nějakou dobu přestat, protože lidí chodí na akce čím dál méně). Jeden promotér Jakub Hošek v jednom rozhovoru řekl: „Chtěli jsme fakt čerstvý jména: nabídnout lidem takovýho průvodce, co se na scéně děje právě teď.“ Druhý Štěpán Bolf v druhém rozhovoru uznal, že jejich festival nebude pro všecny – „Lidi, který pojedou na Trutnov a tam si nechaj naservírovat jistoty, který dobře znají, asi náš fest nezaujme. To nás moc netrápí. Limitovanej je už místem, kde se koná. Nádvoří jezuitský koleje nepojme víc než 3 000 lidí.“ Akci zaštiťuje GASK (Galerie středočeského kraje), organizace s metou prezentovat progresivní umění ve všech jeho oblastech. Line-up je různorodý, ale má své spojnice (nejen v teď a tady trendech). Všechno, co tam uvidíte, je nové. Ještě to nikdo nestihl okoukat. Kapely druhého ročníku festivalu Creepy Teepee jsou zajímavé samy od sebe. Tolik, že si můžeme dovolit trojdílný seriál jejich představení. Dneska formy uměleckého noise (a jedna výjimka).
Former Ghosts (US; Upset The Rhytm)
Tenhle medajlon nemůže nemít dva pohledy. Když v říjnu 2009 vyšla první deska, nešlo mít něco proti. Veterán Jamie Stewart (šéf experimentálních Xiu Xiu) a mladičký talent Zola Jesus (rumunská zpěvačka, co svoje fanoušky natírá mazlavým olejem a vláčí je emo-deliriem) společně na jednom hřišti. Jejich hraní si muselo hodně bolet a jejich křik klidně mohl být existenciální. Všechno, co nabízeli, bylo studené – jako si najít v krematoriu kamaráda. Jejich – upřímná, nebo kašírovaná, jako by to nebylo jedno – bezvýchodnost taková, že by z ní měl Ian Curtis z Joy Division radost. Hluk, chaos, hudba většinou hraná na kytary, zato všechno v tomhle případě díky syntezátorům. Návštěvníka jejich koncertu se dneska ale týká jenom část těchto radostí. LP & EP mladičkého talentu Zola Jesus jsou oblíbený fetiš hudebních kritiků. S každou novinkou jde nahoru – letos v březnu vydala Stridulum a všichni se do ní zbláznili. A zavolala jí Karin Elisabeth Dreijer – zpěvačka Knife, co má sólové alter ego Fever Ray -, jestli by s ní nechtěla na turné. Nabídka, která se neodmítá, znamená pro návštěvníky koncertů Former Ghosts, že jim bude muset stačit veterán Jamie Stewart. Není to málo, ale o dost míň, než bylo možné dostat před telefonátem Karin Dreijer.
Moon Duo (US; Woodsist)
Nejdříve, jak vypadají. Krásná holka ve flanelce; muž s charismatem a dlouhými vlasy a dlouhými vousy, jež byste čekali od freaka, co se hlasí k dnešní formě indiánství. Hlavně proto o nich hudební kritika mluví jako o jedněch z hlavních zástupců nových hippies. Ten vousáč je kytarista Ripley Johnson, který má ještě kapelu Wooden Shjips. Kráskou je klávesistka Samae Yanada. Oba se klidně dohodnou na tom, že kapely Velvet Underground a Suicide nemají chybu. Dělají hudbu volně poletující mysli. Tracky šest až osmi minut hlučného jamování. Kde začnou, tam taky skončí. Jedna z mála noisových kapel, kterou doporučuju poslouchat na dece na louce za městem jako součást pikniku.
These Are Powers (US; Dead Oceans Record)
Pat Noecker dříve hrál v Liars na basu. Když jste v minulosti součást symbolu newyorského experimentálního rocku, není těžké tipnout, co budete dělat ve svém dalším projektu. Bude to ještě tvrdší, radikálnější, tj. anti-popovější a avantgardnější, protože vás nebude brzdit velké jméno, jež je třeba opečovávat. Samply se proplétají živými rytmy. Bolí z toho hlava, jako když se v galeriích překoukáte kakafonií vydivočelých barev.
Ampere (US, Ebullition)
Pokud vám tenhle festival připadá moc měkký, zajděte si sem. Metal bez předvádění muzikantských dovedností. Skladby dlouhé cca minutu. Kratší očistec neznám.
Love Cult (RUS, Existential Cloth)
Kapela z Ruska, jež zní jako noise z MC (kazeta do magneťáku).