Není rozdíl sledovat většinu českých festů intenzivně a jen tak po očku. Není rozdíl, jestli si na ně zajedete jednou nebo čtyřikrát po sobě. Vždycky se vracíte s tím samým (pozitivním, nebo negativním). Dramaturgové rok za rokem strkají svou dramaturgii do kopírek. Na letiště vozí velká jména nahrávající pořád stejná alba (a doplňují je deseti z patnácti českých kapel, které letos vydaly novou desku). Není to ale jediná varianta, jak trávit v outdoor prostředí čas s živou hudbou. Můžete si dát pravý opak. Creepy Teepee proběhne podruhé na nádvoří Jezuitské koleje v Kutné Hoře s kapelami, co jsou aktuální. To by ale možná bylo málo. Přijedete tam a před očima budete mít trendy, o kterých mluví zatím jenom blogeři: reinkarnace synth-popu (temného, ne lehko prodejného); scéna snivé elektroniky chillwave (vybíráte-li si hudbu k poslouchání dle ročních období, mohli by se vám třeba Toro Y Moi nebo Memoryhouse hodit); různé variace na umělecký hluk. Labely jako Sub Pop, In The Red, Car Park Records, Dead Ocens, Woodsist nebo Not Not Fun sledovači nezávislé scény znají. Úplně zkrátka nepřišla česká scéna. Zabookovaná byla skupina My Dead Cat, co na sebe vedle zahraničních jmen nemile upozorní; na skupiny, co by to samé udělaly mile, bylo zapomenuto. Cíl není udělat pro tuzemsko exkluzivní festival, ale akci, co by vedle jiných evropských nebo amerických festivalů nezávislé scény nedělala ostudu. Koncepci má na triku promotérská skupina am180collective, která přes rok vozí podobně relevantní jména pražskému publiku do malých klubů (a bohužel má v plánu s tím na nějakou dobu přestat, protože lidí chodí na akce čím dál méně). Jeden promotér Jakub Hošek v jednom rozhovoru řekl: „Chtěli jsme fakt čerstvý jména: nabídnout lidem takovýho průvodce, co se na scéně děje právě teď.“ Druhý Štěpán Bolf v druhém rozhovoru uznal, že jejich festival nebude pro všecny – „Lidi, který pojedou na Trutnov a tam si nechaj naservírovat jistoty, který dobře znají, asi náš fest nezaujme. To nás moc netrápí. Limitovanej je už místem, kde se koná. Nádvoří jezuitský koleje nepojme víc než 3 000 lidí.“ Akci zaštiťuje GASK (Galerie středočeského kraje), organizace s metou prezentovat progresivní umění ve všech jeho oblastech. Line-up je různorodý, ale má své spojnice (nejen v teď a tady trendech). Všechno, co tam uvidíte, je nové. Ještě to nikdo nestihl okoukat.
Kapely druhého ročníku festivalu Creepy Teepee jsou zajímavé samy od sebe. Tolik, že si můžeme dovolit trojdílný seriál jejich představení. Dneska samý divný pop.
Toro Y Moi (US; Carpark Records)
Občanským jménem Chazwick Bundick. Zájem o design potvrzený univerzitním diplomem z Jižní Karolíny. Autor hudby, která zabíjí řadu rozdílně profilovaných posluchačů jednou ranou. Elementy, co má každý track: beaty, pečlivě rozlámané nebo alespoň částečně poškozené škrábáním či jemným nakřupnutím; synťáky tvořící zdánlivě neuspořádanou podestýlku jeho pestrobarevného pelechu. Zapadne mezi eklektiky, jako je třeba Caribou. Zapadne mezi snivé lo-fi s kytarou, a nebo bez. Nabídne éterično ve sprchovém koutě, co jste si postavili venku před letním domem.
Memoryhouse (Can)
Kamarádi předchozího interpreta. Zatím jen s pár vydanými skladbami. Znát je se bude za pár měsíců hodit. Tip na hvězdu, která nepřesáhne nezávislou scénu. Dvojice s ženským hlasem, kterému stále podléha víc a víc snílků. Hudební skladatel Evan Abeele a fotografka Denise Nouvion se sice ráchají v elektronice od pat až ke svým hlavám, ale na experimenty kroutí hlavou a jedou klasickou strukturu skladby. Tak, že by to klidně mohla být práce písničkáře, jehož baví aranžovat. Verše jako Lately I’m not sleeping / I’m not breathing without machine / Lately my heart’s been breaking přednáší tak čistě, jako by byli první, kdo je napsal.
Chris Garneau (US; Absolutely Kosher)
Sedí za piánem, občas si vezme kytaru. Hraje si s hlasem, ale není infantilní. Stačí málo, aby měl pozornost všech, co sedí kolem stolu. Zní to jako charakteristika Reginy Spektor. Právě vám byl představen její pánský protějšek, který nikdy nebude slavný jako ona, což berte jako nespravedlnost a ne jeho nízkou kvalitu.
Rainbow Arabia (US; Maimal Recs)
V současném indiepopu jsou po úspěchu Vampire Weekend africké motivy módní. Rainbow Arabia jsou na cestě, aby byli módní.
Ecstatic Sunshine (US; Carpark Records)
Když by byla chuť po veselých instrumentálkách rostoucí do prog-indiepopu.
Terror Bird (Can; Night People)
Nikki Never je smutná vamp s divokým účesem a civilní flow. Umí o tom sugestivně zpívat. Umí na klávesy. Umí to tak, že je dalším jménem z Kanady, co nejde nedoporučovat.