BBC Sound je pravidelná – už do roku 2003 – anketa, která vám v první polovině ledna řekne, jaké kapely, zpěvačky, zpěváci se budou příští rok hezky prodávat; sčítá hlasy ostrovních hudebních odborníků, což jsou publicisti, kritici, rozhlasoví moderátoři a dramaturgové, manažeři velkých nahrávacích společností.
Svatá pravda: svoji anketu, co příští rok poletí do všech hudbychtivých domácností udělá většina hudebních časopisů na světě, ti zapálenější blogeři.
BBC Sound mělo vždy dvě výhody: 1) nepletlo se; jména, jež řeklo, patřila k nejprodávanějším, často také nejdiskutovanějším; důkaz – v minulosti se umístili Klaxons, Lady Gaga, MGMT, Santigold, Franz Ferdinand, Yeah Yeah Yeahs, Vampire Weekend… 2) bylo dodavatelem čerstvých zvuků do mainstreamových diskurzů; letos netipovalo, že se bude mluvit o nových R.E.M. a loni Arcade Fire.
V minulých letech bylo proč se nad touhle anketou čílit a vztekat. Byla komerčně poplatná: bála se podpořit interprety, kteří jsou zajímaví nejen ekonomicky, ale také umělecky. Skladbu jste mohli předem tipovat: musí tam být aspoň jedna kytarovka, nejlépe ta, jejíž koktejl obsahuje elektroniku; musí tam být něco čistě 80s; musejí tam být sladké popové exhibicionistické i civilní ženy. Jako by sázeli pouze na jistotu, báli se, aby zbytečně neriskovali. Argument, že komise jenom respektovala aktuální talenty, je dysfunkční – tato anketa je totiž trendsetterská, ten, na koho ukáže, má hned několikrát větší šanci.
Letos, jako by se něco měnilo. V Top 5 po několika letech můžete najít jména – James Blake a Jamie Woon, o kterých budou mluvit i ti, jež interpreta hodnotí podle jeho přínosu scéně, a ne dle objektivních obchodních čísel.
Oba reprezentují stále častější tendenci, podle které londýnský klubový dubstep přijímá pop. (Samozřejmě, že první místo je vykalkulovaná odpověď UK na Lady Gaga, a třetí další kytarovka, kterou nikdo po mega sklizních posledních let nepotřebuje. Kdo chce jména – Jessie J a The Vacinnes?).
Proč se letos Sound nebojí, je dobré téma k diskuzím. Je to tak trochu gesto. Úplná změna by byla, kdyby byl James Blake první, což si komise nedovolila; větší alibi než Jessie J si dát nešlo. Je to tak trochu přiznání, že hudební business už jako jedno velké zlatnictví nefunguje a zachraňovat ho umělými hvězdičkami nemá efekt, který by měl smysl. Takže budeme za frajery a tak trochu elitáře a podpoříme alternativu více než jindy a šoupneme s ní více dopředu. Samo se otvírá ještě jiné téma: Blake i Woon podepsali svoje desky velkým labelům a je namístě se bát, že budou firmami omezovaní a nuceni jít blíže k lidovým masám; deska prvního je už na netu a je skvělá; o druhého se budeme klepat do začátku dubna.
Stojíte-li o můj osobní tip, zkuste něco od Esben and The Witch.