Zmiňovat se o Matt and Kim zatím nebyl důvod – i když už vydali tři desky. Ve větší než obrovské množině newyorských skupin, co se daly dohromady na nějaké umělecké škole v Brooklynu a hrají dance-punk (křičí, hudebně jsou na jednoduchých chytlavě funkčních vzorcích, ale mají syntezátory a rytmy, které chtějí, abyste s nimi tančili), se dokonale ztráceli. Ne že by se nedali poslouchat, ne že byste si s nimi občas něco nezahvízdali. Ale to samé šlo dělat s kdekým jiným. Podle tohoto poznáváme regionální kapely. Nejsou ničím extra.
Režisér Jonathan Del Gatto z nich teď ale poprvé v jejich kariéře dělá někoho opravdu zábavného. Klipů ze zkušebny vznikne ročně minimálně desítky; ale takové jako ke Cameras byste asi spočítali hodně rychle. Nic zvláštního se při psaní scénáře ale nevymýšlelo. Klávesista a zpěvák Matt Johnson a zpívající bubenice Kim Schifino nejdříve normálně zkouší a pak se začnou rvát. Někoho třeba napadne film Mr. & Mrs. Smith, Válka Roseových nebo možná Kick-Ass. Ohebná těla – podezření, že Matt and Kim nejsou lidé, nýbrž postavičky z gumy, je na místě – spolu hrají variaci na wrestling; kamera je krásně čistá, zvuk barevný. Je to sranda, ale přitom to není dáváno na odiv. Když všechno skončí, pár sedne za svoje nástroje a pobaveně se na sebe podívá; asi chce divákům říct, že hádky v párech bývají a) zbytečné, b) komické. Doporučuju ztlumit zvuk. Za tu písničku by zasloužili namlátit.