Jeden z dnešních základních požadavků na kapelu je být pořád vidět: třeba vydáváte novou desku jednou za čtyři pět let, ale musíte mluvit a musí se o vás mluvit těch čtyři pět let non-stop. Irská showbiz konstanta U2 nyní ukázala, jak na to. Už neučí jak hrát pop, ale jak ho prodat.
„Na rok 2011 vlastně máme připravené čtyři jednotlivé desky. První je čistě rocková nahrávka; takové klasické album U2. Druhé by mohlo být čistě taneční; na něm jsme dělali s člověkem od Lady Gaga“. Další kupu písniček prý skupina složila s Danger Mousem, producentem, kterého v poslední době chce mít ve svých písničkách skoro každý s eklektickými ambicemi, a poslední bude soundtracková kolekce z muzikálu Spiderman. „Nové věci od U2 uslyšíte dříve, než byste to mohli čekat.“ Sledujte, že více tendenční být ani nejde – rock, pop, něco mezi a něco speciálního. Každý bude mít důvod utrácet.
Pointa není hyperaktivita, ale nevymáchaná huba a manipulace posluchačem prostřednictvím svatého slova milovaného frontmana. Asi by bylo dobré si říci, koho U2 poslední dekádu představují. Ne klíčovou mainstreamovou skupinu jako v 90s. Mezi alby si dávají pauzy tři, čtyři až pět let. Jejich pravidelná praxe: slíbí novinku a pak šoupou termíny, jak to jenom jde, ale aby se nedostali do škatulky těm, kterým se nedá věřit ani slovo, si pohlídají. Fanoušci na nich visí očima, čekají na Godota a ten v rozporu se sebou samým jednou přijde. Tohle je skvělý příklad, jak nemusíte nic dělat a současně jste pořád aktuální: jednou za tři měsíce stačí poslat do časopisů mail, na čem zrovna pracujete a pak dál doma relaxovat na gauči. A za další dva měsíce dodat, jak to asi bude znít. Atd. Atp.
Další věc: poslední album U2, které by hudebně stálo za seriózní diskuzi, je z roku 1997 (jmenovalo se Pop; pop U2 na něm pohltil moře techno a house vlivů). Od té doby hledají výraz pomocí prázdných reakcí na mainstreamové trendy: ať je to něco popovějšího, rockovějšího nebo zase tanečnějšího. Vždycky jim producent vymyslí pěkný a nový zvuk, oni ale pěkné a nové písně ne. Zlé vtipy tvrdí, že to jsou pořád stejné desky v jiných obalech.
I někdo obchodně tak rentabilní jako U2 v posledních letech přišel na to, že vydáváním alb moc nezbohatne. Také oni musí koncertovat více než dřív. Pak se nabízí otázka, když je baví mazat med kolem huby svým sektářským fans, proč jim třeba neslíbí rovných tři sta koncertů v roce 2011.