Owen Pallett / Levis Takes His Shirt Off / Domino
Kanadský houslista, jehož hudba by měla být pouštěna v galeriích. Jeho schopnosti být příjemný písničkář, inovativní a progresivní muzikant mu závidí celá frakce alternativní scény, co se snaží přibližovat lidem a pořád být dost jiná než autoři šablonovitých hitů.
Zola Jesus / I Can’t Stand / Sacred Bones Records
Přísahám, že o této slečně ještě uslyšíte (snad dříve než se stane paní). Narozena v Americe, ale její krev je rumunská. Hlas má, že by mohla zpívat operu. Hudbu má ráda takovou, že aby bavila vás, musíte chovat sympatie k syrovým zvukům. Vzácný moment samovolného setkání vysokého a nízkého.
Salem / Trapdoor / IAMSOUND
Nejstylizovanějším trendem 2010 byl witchhouse: hrajeme si na čarodějnice, tancujeme (jakoby v drogovém rauši, ale fakt jen jakoby…) a malujeme iluzi temna na max. Vespodu jednoduchý – nemít to pejorativní efekt, řeknu primitivní – dubstepový rytmus, nahoře sonická vlna a kázání rapera. Dá se nad tím pousmívat, víc jde o vytváření iluze než o výpověď. Zábava děcek, co chtějí být jako temný rytíř. Lepší, než když se strojí jako disco.
M.I.A. / XXXO / XL Recordings
Srílanská raperka, žvanilka, všestranná šikulka, co bydlí v Los Angeles, tady ukázala, jak vypadá track, co vyhoví sběračům chytlavých tracků – tak chytlavých, jak jsme zvyklí třeba od Kylie a spol. – i čichačům hlučného kaskádovitého elektronického klubového umění Dipla nebo Blaqstarr, aby to nebyl kompromis, jež ubírá body na obou stranách. Dubstep se potkal s popem.
Beach House / Real Love / Sub Pop
Milovaní žebříčky, alternativní scénou, lehounce dekadentní mládeží. Proto, že tak pečlivě nikdo z hromady dreamy skupin let 2009 a 2010 svojí atmosféru nestavěl (ta hromada je obrovská, větší než si nezasvěcený člověk dokáže představit). Proto, že jejich zpěvačka Victoria Legrand zní jako muž (podobné paradoxy vždycky přitahují) a není to jenom práce studiových mašinek. Proto, že s nimi ležíte v saténu a cítíte, že se musí stát něco děsně zlého. Rezidenti divného popu Baltimore.
Women / Eyesore / Flemish Eye
Pokud vám dnešní mladí experimentátoři v garážích nepřipadají radikální, ale naopak strašně hodní a oddaně fascinovaní těmi pravými curtisovskými radikály z minulosti, zkuste více poslouchat Women, jejichž lo-fi není záležitost módních svršků. Jeden z mála případů, kdy svůj styl kapela chápe jako názor a ne naplnění in formy.
DVA / Tatanc / Indies
Pořád doma hledáme písničky, které v kontextových válkách s aktuálním angloamerickým zvukem a přístupem nebudou prohrávat hned od začátku a přitom budou mít něco vlastního, něco, co nikdo z Brooklynu. Zkuste vesničany, co jistě slyšeli akustické chvilky Animal Collective a svůj jazyk si vymysleli.
Girls / Carolina / True Panter Records
Proti dnešním americkým psychedelickým kytarovkám lze mít třeba to, že už jsme to všechno slyšeli a často ne před moc dlouhou dobou. Ale romantické písničky plné snů budeme chtít vždycky poslouchat. Když někdo cituje Ingmara Bergmana, instinkt si myslí, že to možná bude někdo chytřější a talentovanější než ostatní.
Joanna Newsom / Good Intentions Paving Company / Drag City
Těžko mezi současnými ženami hledat nějakou, jejíž písně jsou více zhudebněné básně. Umí na harfu, piáno, skvěle, ale není to pro ni důvod ke složitým cvičením. Na folkové scéně není nikdo, s kým by ji šlo poměřovat, stavět do konfrontací. Od minulého alba vyrostla ze studentky elfí mytologie do moderní ženy, která se ráda obklopuje archaismy, romantička. Je jedno, co z letošního trojalba vyberete. Přemýšlet můžete nad vším…
Arcade Fire / Rococo / Merge
Předkládám vám důkaz, že kytarová kapela může být dns kreativní a přitom snadně uchopitelná; že může být emotivní a nepatetická; že může mít velká témata a neřešit je slogany bez obsahu; že v tomhle stylu není nutné sledovat pouze debuty. Indierock z Kanady, jež pořád roste.
Ariel Pink’s Haunted Graffiti / Round and Round / 4AD
Ariel Pink – nefalšovaný magor, nefalšovaný, nekašírovaný, opravdu autentický. Dříve byl (třeba) na experimentálním labelu Paw Tracks a vše, co pro něj udělal, bylo zvrhlé, šílené, chvílemi úchylné. Přestalo ho bavit ráchat se v hudební špíně. Podepsal smlouvu s 4AD: experimenty si nechal, přehledné písňové struktury přijal, zvuk nevyčistil, ale znatelně pročistil, profiltroval. Hudební scéna na 80s nostalgicky vzpomíná poslední tři roky: občas to má i smysl.
Flying Lotus / Galaxy In Janaki / Warp
Jak už na tomhle blogu jednou zaznělo: na současné scéně není nikdo více kopírovaný (jména, která vylezla z kopírky?: Toro Y Moi nebo Baths – tak trochu taneční hudba zaražených loserů, co se kroutí a civí do země – nebo Teebs). Jeho snivá elektronika na beatech je současně instrumentálním hip-hopem. Stačilo by jen najít někoho, kdo by zrovna tady chtěl povídat. Beaty, jakých není nikdy dost; pocit éterické lázně. Dle Flying Lotuse: je to jako meziplanetární přelet, při kterém tě nepotká nic zlého. Docela to sedí. Potřeboval se odreagovat: jeho předchozí deska byla o zamilovaných dopisech a nenávistných mailech.
MGMT / Siberian Breaks / Columbia
Brooklynští jsou znalci psychedelické kultury a talentovaní hoši se schopností kolážovitých konstrukcí, na které se pohodlně tancuje; při diferencování jednotlivostí se dostane k noisepopu, dubstepu, spacerocku, indiepopu. Tuto dvanáctiminutovou skladbu berte jako skvěle nastříhaný trailer pro celou letošní desku, jež byla jedna z těch, kterou bylo třeba slyšet.
First Aid Kit / Hard Believer / Wichita Records
Holky kolem šestnácti, na které jednou bude, jestli existuje nějaká spravedlnost, Švédsko hrdé podobně jako na Karin a Olofa Dreijer z The Knife. Jedna z nejlepších folkových desek posledního roku, možná dvou, je věc slečinek, co tak dlouho poslouchaly Fleet Foxes, Joannu Newsom, Conora Obersta, M Warda, až to nevydržely a začaly také mluvit a brnkat; tak naivně a roztomile, jako když ještě nevíte, jak těžké to všechno jednou bude. Nebýt tam talent, nedělal by jim ve studiu hodného strýčka-rádce Jack White a nevydával jim singly na svém elitním labelu.
Kanye West / Monster / Universal
Popová hvězda jako hlavní DJ na obří party, kde se baví široká posluchačská základna. Popová hvězda jako megaloman, jehož megalomanství snad ani nejde charakterizovat a je tím, co chce dělat a ne tím, jak to chce prodávat. Raper, který naplňuje komerční formule a není směšný, není jenom figurka. Popová hvězda, jejíž hudba je nová a nefunguje v rámci konvenčních šablon zbabělých rozhlasových dramaturgů. Je to už dávno, kdy před letošním Kanye Westem tyto všechny archetypy najednou někdo od A do Z naplnil.
Blonde Redhead / Love Or Prison / 4AD
Japonka a Italové, dlouho usazení v New Yorku, si konečně přestali po několika letech myslet, že jejich vazbení by se někdy mohlo vyrovnat třeba Sonic Youth. Nakoupili synťáky a zhudebnili smutek na přelomu října a listopadu.
Sleigh Bells / Rill Rill / N.E.E.T.
Je to hlučné a přitom strašně milé. Je to kapela, kterou si pro svůj label vybrala M.I.A (a současně také pro produkci svého posledního alba). Jejich debut byl jeden z těch, na kterém si skupina zařádila jako děti pod šest na pískovišti. Takhle lehce se grime snad ještě nikdy neposlouchal. Progresivní producent a holka ze sladké girl group, jeden z těch dobových mixů. Nadšení, nezkažení, nedají si to rozmluvit; je to nakažlivé, člověku je potom pořád do skoku.
Sufjan Stevens / Impossible Soul / Asthmatic Kitty
Muzikologickými dovednostmi, instrumentálními veletoči se vždy vychloubali rockerští onanisté (ukazovali nám, že budou hrát dvacet minut na kytaru a pak z toho udělají písničku). Letos jsme ale čím dál častěji s otevřenou pusou koukali, jak své dovednosti pilují autoři sladkých a jemných indiepopových skladbiček. Orchestrace měl Stevens už na minulé desce. Teď postavil svébytný a nová svět z elektronických disharmonií. Je to jako přednáška, které nerozumíte, ale rádi byste. Pětadvacet minut a bez nudy. V youtube náhledu pod textem první část. Druhá tady, třetí tady.
Darkstar / North / Hyperdub
Jednak: Machine Gun z posledních Portishead před pár lety byla až moc dobrá skladba na to, aby šla lehce okopírovat. Ale nešlo si myslet, že se o její klon nikdo nepokusí. Darkstar mají hodnější, ne tak utrápenou sestřičku. Druhak: Tendence, kde dubstep získává popové komunikační nástroje, nese dobré a špatné výsledky; ty druhé se do žebříčků nepíší.
LCD Soundsystem / All I Want / DFA
James Murphy, znalec historie newyorského undergroundového umění od Velvet Underground až po dnešek na svém třetím albu zkoumá, jak to udělat, aby publikum nemuselo odejít z parketu, stále na něm tancovalo a on si mohl po svém filosofovat o životě. James Murphy zatím ještě nic nezkazil (krom svého vrabčáckého účesu).
Grinderman / Evil / Mute Records
Druhá Caveova kapela by se dala doporučit každému punkerovi, jenž už má víc než padesát let a zase by rád do garáže. Hlavní info je, že ironie a schopnosti utahovat si sám ze sebe je nezbytná: udělejte ze sebe Mickey Mouse. Přidaná hodnota od Grinderman: hudba mladých kluků, co ještě tehdy neumí hrát, zahraná stejně vášnivě pány, co by mohli učit na konzervatořích a uměleckých školách (v hodinách mluví o umění, o přestávkách, jak před lety žili divoce na heráku).
Broken Social Scene / Texico Bitches / Arts & Crafts
Broken Social Scene skládají čím dál rozšafnější skladby. Ale ne proto, že by chtěli být pořád slavnější (nikdy práh celebrit alternativců nepřekročí) nebo vydělávat čím dál více peněz. Jenom si myslí, že jejich muzikantské poslání je psát něco, čemu by hezkou akustiku udělal velký prostor a taky by rádi zjistili (což teda není úplně případ této skladby), jaké všechny vychytávky v postprodukci písničkový formát snese, aby se nerozpadl nebo nerozrostl až někam k dubajským panelákům.