Hudba dvojice Glen Hansard-Markéta Irglová chce být plná něhy,
pochopení, chce dávat každému šanci na štěstí, přesvědčit, že
láska a dobro mají na to zvítězit; samodojímací prostředek na
nejjednodušší úrovni. Všechno, jen ne magnet na sebevrahy. Minulé úterý
se jim na americkém koncertě stalo něco, co se jim nezdálo ani v
nejhorších snech. Mezi písničkami: Glen vtipkuje s publikem a
najednou pár kroků od něj přistane muž; on ani zdravotníci ho už
neoživí. Představte si, že jste trochu cynik a jejich hudbě nevěříte;
máte ji za emociální kalkul a obchod s lidskými city považujete za ten
nejnevkusnější. Možná si řeknete, že jim tohle patří; že je konečně
jejich předstíraná nevinnost poskvrněná (přestože byste samozřejmě
brali, aby se to stalo jiným prostředkem než smrtí člověka). Michael
Edwards byl na svobodě jenom na kauci: měl být souzen za to, že po
hádce svojí holce vyhrožoval, že zabije ji a sebe; ona ho prosila, ať
ji nechá jít, že to nikomu neřekne, on povolil, ona ho hned udala a
bylo to. Na koncert Hansarda-Irglové šel s kamarádem: chvíli před
incidentem si u něj nechal věci a už si pro ně nepřišel. Motivy se
nabízí; ani jeden z nich není, že omylem spadnul a byla to nehoda.
Chtěl skončit svůj život (bál se vězení, nebo měl výčitky)? Chtěl
skončit život zpěváka, co si postavil kariéru a vyplnil konto
znásilňováním niterných emocí? Každá verze je rozhodně transparentní.
A teď pointa celé glosy: muzikanti se reakcí na akt ukázali jako super
obchodníci: řekli, že plánují koncerty pro prevenci sebevražd. Jsem
zvědav, jestli ze setu vypustí nejslavnější track Falling Slowly.
Blog | Benjamin Slavík