v kontextu trendu
Viděl jsem ho dvakrát. Jednou byl na pódiu sám (a neztratil se na něm). Podruhé mu pomáhala bubenice, aby zněl plněji. Když vyslovuje fucking clear, je v tom hodně a zároveň přiměřeně cukru. Bezprostředně brnkal nahé písničky devatenáctiletého romantika, co jako nic zapadnou do módy amerických éterických lo-fi skupin (nebo jednotlivců) chillwave: třeba Pure Ecstasy. Nezesměšní se vedle nich, ale ani na sebe nestrhne pozornost jako na toho nejlepšího. Až vznikne tematická kompilace, klidně tam může být; když ho vynechají, nic se nestane. Výběr je veliký a např. s Washed Out se měřit nemůže, ani když bude snít divoce. I tak je ale zástupný symbol pozitivní věci: dlouho nás nepotkalo, aby byl český interpret součástí čerstvého trendu ze světa. Kdo ví, kdy se to zas stane. Už nám nemusí stačit málo: nemusíme přijímat ekvivalenty UK & US & SWE interpretů vyrobené speciálně pro český region; buď si vezmeme originál, nebo radši nic.
moc blogosféry
Sláva Mon Insomnie končí a začíná u moci blogosféry: pěkně ukazuje, jak funguje. „Svoji písničku jsem poslal na svých pár oblíbených blogů, se kterýma je Pitchfork hodně propojenej. Jim se to asi nějak zalíbilo, a tak to dali na stránky.“ Začínajícímu interpretovi to může pomoct. „Za pár dní, co ten článek byl na hlavní stránce, tak na můj MySpace profil chodilo tisíc lidí denně, dostával jsem maily, s nabídkama se ozvalo několik labelů.“ A taky nějaká rádia. Tohle všechno se minimálně hodí.
nejradši by do brooklynu
Když kapela jako hlavní cíl nemá zahrát si na Rock For People (nebo jiném velkém českém nudném festivalu), je tahle cesta nejsympatičtější. Každý, kdo má potenciál, kouká směrem Berlín (bohužel tam kouká většina těch, co ho nemají; Charlie Straight rozhodně nejsou sami). Mon Insomnie chce být v anonymitě: nechce, aby se vědělo, kde bydlí. Ale že je z českého města a Praha to není, říct můžeme. „Sice teď působím na tuzemsko-evropské scéně, ale největší spřízněnost cítím se současnou brooklynskou scénou: je odtamtud většina mých oblíbených kapel, sídlí tam labely.“ Odjet do New Yorku a prosadit se je velká romantika. Má to ale očekávaný háček. „Máš tam obrovskou šanci narazit na zajímavé lidi, ale taky tam je obrovská konkurence: řekl bych, že nějakou kapelu tam má úplně každej.“ V tomhle věřit na zázraky by bylo naivnější než jeho písničky, což je děsně moc. Občas zní moc jako jeho oblíbené kapely – Girls a The Antlers, kdyby byli jenom jeden; další příměr: jako méně talentovaný bratranec geniálního Obersta v jeho nejmladších letech – což pro větší úspěch nemůže nikdo potřebovat.
unsigned
Teď je ve fázi, kdy si od něj zadara na internetu stáhnete zhruba pět písniček: moc milých, v lo-fi produkci nahraných, nedotažených, což může a nemusí být jejich hlavní kouzlo. Nikdo na něj zatím práva podepsaná nemá. Ale nefláká se. „V létě by mělo vyjít EP na labelu Wonder Beard Tapes, což je label chlapíka z Massachussetts, co píše blog White Guys With Beards. V září pak bude singl na Beko Dsl, což je zase francouzkej digitální label, kterej pravidelně každý pondělí vydává zadarmo singl v mp3. Objevujou se tam docela zajímavý věci jako Memoryhouse, Woodsman nebo Million Young.“ Když vyjde vedle prvních zmiňovaných, bude to podobně fajn věc do CV jako koncertovat vedle Real Estate.