Lykke Li je – vůbec ne jenom kvůli své tvářičce roztomilé princezny – naděje na chytrý pop, co vyrůstá na kořenech The Knife a zazpíváte si ho stejně lehce jako písničky Robyn. Jo, všechna zmíněná jména – zavedená v anglo-americkém hudebním světě – jsou skandinávská. Kdyby se sami svými nudnými nebo cheesy alby neodepsali, mohli být součástí popisu ještě Röyksopp. Debut Lykke Li byl všeobecně oblíben. Druhé album vychází za tři týdny. Nový singl zní ve slokách, jako když je sama sebou, v refrénech, jako když se nevzdává toho, že bude Madonna ve zvukovém outfitu indie ženského písničkářství. Líp než Robyn to zvládnout ale nemůže.
Skvělý klip k němu má už teď. Nejde vůbec o obsah – do černého oděná dáma sleduje zoufalého chlápka -, vůbec ne o sladké „milujeme se“ vyústění, ale o to, jak to Tarik Saleh na švédském ostrově Gotland natočil. Samé studené, samé atmosferické, náladové záběry. Stejně působivé by to bylo bez dramatické scénky. Něco pro ty, kterým děsivě zatažená obložena, pustá krajina, pohled na moře v mlze za divokého počasí, přijde strašně romantické. Další krok, co by měl ten, koho to bude bavit, udělat, je pustit si Oběť z roku 1986 od Andreje Tarkovského nebo Svatou horu od Alejandra Jodorowskyho, na kterou Lykke Li koukala, když točila svoji novou desku a měla plnou hlavu toho, jak bejvalo v LA, když tam žili The Doors…