Text o kanadské lo-fi / garážově znějící kytarovce Women měl být na tomhle blogu o čtrnáct dní později a kvůli úplně jiné příležitosti. 20. 11. měli zahrát v Matrixu v kontextu stylu a žánru jednu z nejlepších desek nejen za poslední rok (možná tak za poslední dva, tři, možná od 2007, kdy vydali Deerhunter Cryptograms). Nakonec budeme konstatovat něco, co je kurióznější, ale nikdo z toho nic mít nebude (krom pár škodolibých haters v Česku noname skupiny).
29. 10. měli koncert ve Victoria BC (v Kanadě). Začali netradičním způsobem: kytarista Patrick Flegel se popral se zbytkem skupiny; pěsti, kopance, nadávky, po nich Women radši zahučeli zpátky do šatny. Pak se vrátili, že budou teda hrát. Podle místních reportérů jim to moc nešlo: strašný zvuk (to ale stejně může mít u garážové kytarovky vždycky svoji poetiku). Flegel písničky – zvládli jich jenom pět, než se zase ztratili v back stage – prokládal hláškami jako „sledujete poslední koncert Women, pak se rozpadáme“ nebo po druhém kytaristovi Christopheru Reimerovi během hraní pokřikoval „tak tohle jsi teda posral…“. Bubeník se během hraní zmínil: „Hraju poslední koncert svojí kariéry.“
Wikipedia hlásí: „kapela se 29. 10. 2010 rozpadla během rvačky na pódiu“. Ian Russell z jejich labelu Flemish Eye chce fanoušky uklidnit frázemi, že byla skupina ve stresu, pod neskutečným tlakem a hlavně si potřebuje odpočinout a rozmyslet si, co se bude dít dál. Celé to je při cynickém smyslu pro humor hodně vtipné; škoda, že se to netýká např. trapných Biffy Clyro, co hráli v Praze minulý týden, nebo jiné kapely se špatnými alby. Potenciální seznam zašlu na požádání.
Konec by byl škoda. V létě vydali novou desku Public Strain; dva roky předtím album, co pojmenovali po sobě. Oboje je argumentem proti tvrzení, že současný indie rock zní všechen stejně; že se opakuje, že je zavřenou konzervou, že při progresivním cítění se o něj skrze nové a nové desky zajímat nemůžete.
Tato mikrokauza taky ukazuje, jak se posunula doba. V dobách koncertů Birthday Party nebo The Stooges byly rvačky kapel na pódiu součást show. Květnatá klišé „skupiny jely na krev“, ještě nebyly květnatými klišé, ale strohým zpravodajstvím. Nebo o někom masovějším: znalci historie U2 vědí, že potom, co po jednom koncertu kytarista The Edge přetáhnul přes hlavu svojí kytarou zpěváka Bona, se kapela málem rozpadla (a to se v té době ještě Bono politicky neangažoval a nebýval v seznamech nominovaných na Nobelovu cenu za mír). Nebo se třeba nic nezměnilo a jenom neznám nikoho, kdo takhle baví své fans.