Americká skupina Weezer je jedna z kapel, se kterou mají jejich fanoušci dost problémů. V letech 1994 a 1996 vydali dvě alba – eponymní a Pikerton -, na která fanoušci rocku devadesátých let z univerzit pořád vzpomínají. Když budu zjednodušovat, dá se říct, že každá další deska je horší a horší (to se samozřejmě týká kdekoho, nic v čem by byl Weezer výjimečné jedničky). Je tady jedna ironická analogie: čím je Rivers Cuomo vzdělanější – už má vystudovaný Harvard – tím horší hudbu dělá (to už se netýká kdekoho, alespoň to není o kdekom obecně známo). Poslední nahrávky nemají daleko do úrovně Bon Jovi nebo Aerosmith, skupin, co z chytlavosti udělali pejorativum. Přiznávám, že novinku Hurley jsem neslyšel, ale Raditude, které vyšlo rok před ní jo a cítil jsem se jako při poslechu hrozných českých rádií.
Aktivista James Burns – jeden ze zklamaných, že kdysi dobrá skupina se baví kontinuálním diskreditováním svého jména – dal na net petici, skrze kterou by rád skupině nabídl deset miliónů dolarů, když skončí. „Každý rok Cuomo slibuje, že se věci změní. Že tentokrát mají nejlepší věc od desky Pikerton. A vždycky to jsou jenom sračky jako Beverly Hills nebo I’m Your Dady,“ není Burns s kapelou spokojen. Chtěl by zastavit, aby fanoušci skupiny už nemuseli vídat nevkusné obaly desek, nové videoklipy a svádět vnitřní boje, jestli dát skupině ještě šanci. „Když vy všichni, vás 850 000, co jste si koupili Pikerton, přispějete dvanácti dolary, tak to společně dokážeme.“ Weezer vzkázali, že když dostanou dvacet miliónů, tak udělají něco jako „luxusní rozpad“. Fanoušci, co jsou se současností svojí skupiny naopak spokojení, se ale klepat strachy nemusí. Nevypadá to, že by se vybralo dost peněz; ani tolik, aby kapela o nabídce měla přemýšlet. Každopádně je podobný aktivismus peticemi dobrý nápad, jak čistit kulturní prostředí od recyklujících interpretů, kterých je pořád víc. Konzumenti se tak mohou brzy dostat do role, že budou platit, aby umělci mlčeli. Proč ne, stejně se nejlepš hudba dnes už jenom stahuje.